• Hlavní strana
  • /
  • Příčinou sucha a povodní je, že jsme podřezali žíly malému vodnímu cyklu

Příčinou sucha a povodní je, že jsme podřezali žíly malému vodnímu cyklu

Zveřejněno: 23.06.2017 | Autor: Michal Kravčík | Zdroj: ekolist.cz

Michal Kravčík: Příčinou sucha a povodní je, že jsme podřezali žíly malému vodnímu cyklu

sucho

Michal Kravčík byl jedním z řečníků na konferenci Počítáme s vodou. Hovořil o tom, že příčinou našich současných problémů se suchem a povodněmi je vcelku prostá věc. Narušený malý vodní cyklus. Pochopením tohoto degenerativního principu bychom podle něho mohli zkusit pravý opak. Vrátit vodu ne jenom do krajiny a měst, ale i zpět do malých vodních cyklů a znormalizovat tak počasí. Michal Kravčík je spoluautorem knihy o novém vodním paradigmatu.

Co to vlastně je malý vodní cyklus?

Část vody, která naprší, se vsákne do půdy. Z této vody se pak sytí prameny potoků a řek a voda teče pryč. Ale velká většina dešťové vody neodteče, ale buď přímo či prostřednictvím rostlin se vypaří zpět do atmosféry, kde se vysráží do mraků a vyprší se. A tak pořád dokola. To je malý vodní cyklus. Velký vodní cyklus je voda, co odteče do oceánů, tam se vypaří, aby se jinde vypršela a znovu stekla do oceánu.

A v čem je problém?

V tom, že nenecháme dešťovou vodu zasáknout, ale posíláme ji kanalizací z měst do řek a do oceánů. Tím, že jsme snížili odpar, jsme podřezali žíly malým vodním cyklům, vyprazdňujeme je.

Nejhorší podíl na tom mají městské plochy. Kupříkladu Slovensko má asi jen 5 procent své plochy urbanizované. Tato plocha má na vysušování Slovenka podíl 25 procent. Zemědělské plochy zabírají 51 procent, jejich podíl na vysušování je 56 procent. Lesy zabírají 41 procent. Špatné lesní praktiky mají podíl vysušování 17 procent.

Čili největší podíl na vysušování krajiny má zemědělství, ale největší intenzitu mají urbánní zóny.

Jinými slovy, celá řada těch nepříjemných věcí, se kterými se poslední dobou setkáváme, povodně, sucha, městské tepelné ostrovy, nemají souvislost se změnami klimatu, ale jde o prosté přerušení malého cyklu vody. Je to takto prosté?

Každý globální problém je výsledkem drobných lokálních problémů, které se synergicky podporují.

Když vodu odvedeme z krajiny, nemá se co odpařovat. Sluneční energie, která by se spotřebovala na odpar, se na zemi promění v citelné teplo. Za každým kubíkem vody, který svedeme do kanálu, je 700 kWh citelného tepla, které se dostane do atmosféry.

Jde tedy jen o to teplo?

Ne, také o fotosyntézu. Na holé střeše nebo parkovišti žádná fotosyntéza neprobíhá. Tím pádem se žádný uhlík z atmosféry neukládá do rostlin.

Fotosyntéza je výsledkem tří složek. Vody, sluneční energie a uhlíku v atmosféře. Když z této rovnice vyjmeme vodu, zůstane uhlík v atmosféře a také se nespotřebuje energie Slunce na výpar vody a konzervaci uhlíku do biomasy, ale ohřeje místo, kam dopadá.

Co to obecně znamená?

Že neřešíme podstatu klimatické změny, řešíme jen symptomy. Pokud chceme něco podstatného udělat pro ochranu klimatu, pak musíme vrátit vodu do malého vodního cyklu.

Voda je totiž dopravce tepla od zemského povrchu do vyšších vrstev atmosféry. Víme o tom, že se teplota Země zvyšuje při zemském povrchu. Ve stratosféře ale podle všech dostupných dat dochází k ochlazování až od deset stupňů Celsia. Klimatologové upozorňují na to, že se nám zvyšuje koncentrace uhlíku v atmosféře, proto dochází k oteplování. Ale my jsme v tom systému zapomněli na vodu. Voda, která se vypaří do atmosféry, s sebou nese energii Slunce jako latentní teplo. Díky němu se vytvářejí mraky a přes kondenzaci par do mraků se energie zase uvolňuje.

Voda prostě přenáší teplo z troposféry do stratosféry. Tento fyzikální jev v klimatických scénářích a modelech není. Což je pro mě záhada.

Čili řešení klimatických změn je velmi jednoduché. Vypnout všechny kanály na dešťovou vodu a nechat ji zasakovat na místě, kde naprší. Znovu ji vrátit do malého vodního cyklu?

Ano.

Dá se to udělat všude? I ve velkoměstech jako je Praha?

V Praze se do kanálu pošle řekněme přes 100 milionů kubíků vody ročně. To zhruba znamená vypuštění 70 terrawatthodin tepelné energie. Problémem měst jako je Praha jsou v městské tepelné ostrovy. No proč asi? Tím, že z města odvedeme všechnu dešťovou vodu se město sluneční energií přehřívá a je v něm nesnesitelně. Ale to, že jsme odvedli vodu z měst, má i důsledky zdravotní. Vzrůstá nám množství alergiků, astmatiků a vůbec dýchacích potíží. Příčina je v tom, že nová generace dýchá mnohem více prachu. Čím nižší vlhkost, tím více prachu. Ten nejjemnější prach zvíří i obyčejná lidská chůze. Jsou mu pak vystaveny hlavně děti.

Jak to řešit?

Zvýšit výpar vody, zvýšit vlhkost. A to se dá udělat elegantně pomocí dešťové vody. Dnešní města s ní ale nepočítají. Přitom ta opatření nemusí být složitá. Zelené plochy jsou dnes zpravidla výš než silnice a dešťová voda ze silnic se tak na ně nedostane. Proč to nedělat opačně? Nechme vodu ze zpevněných ploch stékat do zelených ploch. Ne do kanálu.

V čem konkrétně to pomůže?

Vodu, co se vsákne do půdy, vypumpují stromy do atmosféry. Stromy fungují jako ohromné klimatizační jednotky. Dospělý strom dokáže za den odpařit na 400 litrů vody. To je spotřeba sluneční energie 280 kWh, které se díky stromu nepřemění na teplo. Jeden strom tak odpovídá svým výkonem deseti klimatizacím. A opačně. Když dospělý strom pokácím, tak místo něho mám 280 kWh slunečního tepla, které místo ohřeje.

Co dělat v situaci, kdy město jako je Praha je už nějak rostlé, má spoustu vyasfaltovaných ulic, pod nimi hromady inženýrských sítí a jak se ukazuje, nové stromy kvůli tomu není moc kam sázet…

Ano, to je jedna z bariér. Ale v husté zástavbě si můžete pomoci střechami, které dokáží dešťovou vodu zadržet a odpařit. Jde to i na sedlových střechách. Spoustu využitelného prostoru je na fasádách.

Je to bariéra, ale není nepřekonatelná, je to otázka kreativity a inovací. Dobře, není možné mít všude stromy. Tak je potřeba vymyslet taková řešení, která pomohou zadržet vodu na místě, kde naprší, a umožní její odpar.

V České republice se teď často hovoří o tom, že jednou z věcí, které s vodou pomohou, jsou nové vodní přehrady. Mohou něčemu pomoci?

Podívejte se do Kalifornie, jak to tam dopadlo. Mají tam nejúžasnější projekt velkých nádrží. V povodí řeky Sacramento je 29 velkých přehrad, které zásobovaly kalifornské zemědělství. Přehrady ale vysychají, protože jim tam přestalo pršet, protože vyprázdnili malé vodní cykly. V dnešní době začínají být přehrady spíš rizikovým faktorem.

Jak to, že když je čím dál větší sucho, že čas od času udeří velké povodně?

To je logické. Malý vodní cyklus vytváří tzv. měkké srážky. Méně intenzivní, ale častější. Jenže my ho narušili a měkkých srážek je čím dál míň. Nad městy a zemědělskou krajinou skoro neprší, protože vyhřátý suchý vzduch tam dešťové mraky nepustí. Mraky se proto vyprší na úbočí hor, kde působí lokální povodně. A pak také jednou za čas přijde velký frontální systém od moře, přijde velká sprcha. Vysušená krajina není schopna takové přívaly vody pojmout.

Když tedy změníme, jak s vodou ve městech zacházíme a necháme ji v nich zasáknout, nehrozí třeba sesuvy domů nebo půdy?

V roce 2010, kdy byly na Slovensku velké povodně, jsem absolvoval řadu terénních výjezdů. Nepamatuji si na žádný sesuv podmáčené půdy. Sesuvy byly jen tam, kde voda tekla po povrchu a vzala svah s sebou. Tam, kde je statická voda, k sesuvům nedochází. Problém je voda dynamická.

V roce 2015 v Těrchovej stekly svahy, 50 aut to srolovalo. Na místě byly 60 mm srážky, které spadly na ušlapanou cestu. Voda, co po cestě stékala, začala brát drny, kameny a pak stekl celý svah. Strašná katastrofa.

Problém je, když naprší na vysušenou zem, kde není půda prorostlá kořeny rostlin a nic ji nedrží pohromadě.

Zmínil jste, že voda vypadla z klimatických modelů. Proč?

IPCC v jednom svém grafu uvádí, jaká je úroveň vědeckého poznání. Nejvyšší úroveň poznání se týká CO2. Pak jsou aerosoly se střední úrovní poznání a tak dál a tak dál až po albedo a management krajiny, kde je úroveň vědeckého poznání velmi nízká. Já jako vědec, abych mohl správně určit viníka, musím mít ve všech oblastech alespoň přibližně stejné poznání.

Co v tom grafu poznání zcela chybí, je voda. Proč? Podle klimatických scénářů je množství vody v atmosféře stejné. Tím ale vzniká falešný obraz.

A nedá se to téma IPCC předložit? Jde přeci o vědce, kteří by měli být otevřeni vědeckým argumentům, zprávy IPCC se neustále zpřesňují a doplňují...

Nevím. Já jsem teď v úplné nemilosti nejen mezi betonáři a technokraty, ale i mezi environmentalisty.

Jak to?

Nezapadám do hlavního proudu. Nejsem mainstream.

Zdroj: Ekolist.cz

Chronologie debaty

Na začátku debaty byl rozhovor Ekolistu s Michalem Kravčíkem Příčinou sucha a povodní je, že jsme podřezali žíly malému vodnímu cyklu.

Následně klimatolog Ladislav Metelka napsal reakci Omyly pana Kravčíka v rozhovoru o malém vodním cyklu.

Michal Kravčík panu Metelkovi odpověděl textem Omyly Ladislava Metelky na údajne omyly Michala Kravčíka v rozhovoru o malém vodním cyklu

 adislav Metelka následně reagoval odpovědí Chybné předpoklady pana Kravčíka vedou k chybným závěrům.

 

 



comments powered by Disqus