- Hlavní strana
- /
- Evropské dotace do zemědělství stav krajiny nezlepšují, popsala studie
Evropské dotace do zemědělství stav krajiny nezlepšují, popsala studie
Zveřejněno: 27.08.2020 | Autor: Radomír Dohnal | Zdroj: Ekolist.cz
„Peníze se rozdávají fixně, za obdělávané hektary. Podpory se nedočkají ti, kteří hospodaří lépe. Jen ti, kteří hospodaří na větší ploše.“
Společná zemědělská politika je nejvýraznější položkou rozpočtu Evropské unie. Představuje balík 60 miliard eur, které jsou každoročně přerozděleny k podpoře zemědělců, k zajištění zásobování populace potravinami, ochraně biodiverzity, boje proti klimatickým změnám. Podle výzkumníků z nizozemských a švédských univerzit však většina těchto peněz nemíří správným směrem a Evropskou unii od vlastních cílů spíše vzdalují. Píše o tom Conversation.
Cílem studie, za kterou stojí tým Murraye Scowna z univerzity v Utrechtu, bylo zmapovat cestu peněz ze zemědělských dotací vedených byrokratickým aparátem až ke konkrétním příjemcům, zemědělcům. A tyto peníze pak propojit s původními cíli, které si EU v rámci Společné zemědělské politiky (CAP) vytknula. Výzkumníci nepopírají, že evropská CAP může sehrát zásadní roli pro zajištění udržitelnosti. Nicméně si nemyslí, že by to při současném nastavení dotací, hlavně na straně příjemců, bylo možné. Proč? Z úctyhodného balíku peněz totiž vede 24 miliard eur k regionům, které v rámci celoevropského zemědělství již patří k nejbohatším. Dotace tedy dostávají ti, kteří hospodaří ve velkém a umí je čerpat.
Dostane ten, kdo má víc
Chudší regiony, které v součtu zaměstnávají více zemědělců a podporu by jistě ocenily, takovou možnost ale v praxi nemají. Pokud by EU nesponzorovala blahobyt už zajištěných zemědělců, neměla by podle autorů studie problém dát dohromady 20 miliard eur potřebných ročně na prosazování podpory biodiverzity. Anebo by aspoň tyto peníze mohla využít tam, kde z nich budou mít prospěch zemědělci, kteří zatím nebudují svou prosperitu na čerpání dotací. „Zásadním pochybením dotační politiky na úrovni životního prostředí je, že po svých příjemcích nepožaduje žádný důkaz environmentální prospěšnosti,“ říká Scown. „Peníze se rozdávají fixně, za obdělávané hektary. Podpory se nedočkají ti, kteří hospodaří lépe. Jen ti, kteří hospodaří na větší ploše.“
Společně dotujeme velké znečišťovatele
Rozpor mezi představou a skutečností je jasně patrný z geografického porovnání emisí skleníkových plynů. Regiony, kde zemědělci znečišťují atmosféru nejvíce, současně patří k těm nejlépe dotovaným. „Ročně dostávají miliardy eur, aniž by po nich někdo požadoval, aby se nějak zasadili o snížení emisí,“ dodává Scown. Samozřejmě, že by to šlo udělat lépe. Pokud by se podpora evropských zemědělců odvíjela například od toho, jak výrazně dokáží snížit svou emisní bilanci, snížit eutrofizaci vodních toků anebo kolik květnatých luk dokáží v rámci svého hospodářství zachovat, začala by společná zemědělská politika skutečně přinášet výsledky pozitivní pro životní prostředí.
Znamenalo by to ale změnit systém, ve kterém jsou dotace bezprostředně navázány jen na rozlohu obdělávané plochy. Což by si asi žádalo víc než jen politickou vůli. Scown navíc upozorňuje na to, že kontrolní orgány EU zatím nepřistoupily k tomu, aby samy začaly kriticky vyhodnocovat environmentální dopady již vynaložených dotací. Mnohde jsou to totiž peníze na nákup hnojiv, postřiků, pesticidů, na navýšení stavu chovů hospodářských zvířat. Tedy většinou na oblasti, které jsou zdrojem další environmentální zátěže. Pokud nedojde ke změně, bude si EU penězi na čistší budoucnost dál připlácet na budoucnost špinavější.