Proč se vůbec polní cesty asfaltují? Vysvětluje Jaroslava Kosejková ze Státního pozemkového úřadu

Zveřejněno: 10.08.2022 | Autor: Zdeňka Kováříková | Zdroj: ASZ ČR

Do české venkovské krajiny neodmyslitelně patří polní cesta. Romantická představa dvou v trávě vyjetých kolejí, které se volně klikatí krajinou, je vytlačována asfaltovou realitou. O polních cestách, pozemkových úpravách, ale i o melioracích jsme si povídali s Jaroslavou Kosejkovou ze Státního pozemkového úřadu.

 

Zákon o pozemkových úpravách vyžaduje, aby se každému vlastníkovi zpřístupnil pozemek. Musí to tak být?

Ano, musí to tak být. Je to jedna ze základních podmínek pro schválení pozemkových úprav.

Nepřibývá tím v krajině zbytečně víc cest?

Ne všechny navržené cesty se postaví. My návrhem nového uspořádání pozemků zajistíme, aby každý vlastník měl v případě potřeby přístup na svůj pozemek. Dokud tato potřeba není, navržená cesta se nerealizuje.

Když třeba vlastníci zemědělskou půdu pronajímají většímu zemědělci, často zpřístupnění nepotřebují. Cesta by se realizovala v případě, kdy by se vlastníci chtěli ujmout svých vlastnických práv. Pak by bylo třeba jim jejich pozemky zpřístupnit. A na to je už připravený plán společných zařízení. Není to tak, že bychom zaplavovali krajinu cestami, které nemají využití.

Přibývá v rámci pozemkových úprav nových cest?

Cesty přibývají ale hlavně z toho důvodu, že v minulém způsobu obhospodařování se původní cesty rozoraly nebo zanikly. Rozoraly se i meze. A přístupnost na jednotlivé pozemky tím téměř zanikla.

Takže pokud chceme vlastníkům zpřístupňovat jejich pozemky, musíme vybudovat odpovídající cestní síť.

My se snažíme v co největší míře využívat stávající polní cesty, případně je rekonstruujeme, ale je potřeba navrhnout a případně realizovat vedlejší nebo doplňkové polní cesty, aby se všichni vlastníci, kteří to potřebují, dostali na své pozemky.

Mají z pohledu Státního pozemkového úřadu v krajině místo tzv. měkké polňačky?

Samozřejmě. I ty jsou navrhované. Většinou jsou to doplňkové polní cesty.

Pokud zpřístupňujeme vlastníkům někde malé políčko, postačuje měkká cesta. Na to není potřeba asfaltka.

Měkké polní cesty ale nejsou vhodné jako hlavní polní cesty, na nichž je nejvíc soustředěná zemědělská doprava a nejvyšší provoz.

Jakou má SPÚ kontrolu nad povrchem cest? Můžete říct, že nechcete asfaltové cesty mezi poli?

Na to není jednoznačná odpověď. My děláme návrh pozemkových úprav, zpracovávají nám ho projektanti, v tomhle případě dopravní inženýři, ale současně to děláme pro obce, které schvalují plán staveb, které se udělají. A jsou to právě obce, kdo si může navrhnout vyšší, a tedy i trvalejší stupeň povrchu, protože pro cestu mají ještě další využití, než jsme my předpokládali.

Řeknu příklad: Státní pozemkový úřad navrhl cestu čistě pro zemědělské účely. Obec vyhodnotila, že tato konkrétní cesta je vhodná jako cesta používaná v případě nebezpečí (požáry, záchrana lidských životů). A potřebuje proto, aby byla celoročně sjízdná, tedy asfaltová.

Většinou je povrch polní cesty výsledkem jednání. My navrhujeme a realizujeme různé povrchy, ale ty asfaltové jsou samozřejmě v krajině nejvíce vidět.

Právě asfaltování polních cest je kritizováno odbornou veřejností. Platí se totiž z veřejných peněz, a přitom nemá příznivý vliv na životní prostředí. Jak tuto kritiku vnímáte?

Ochrana a tvorba životního prostředí je jen jedna stránka pozemkových úprav. Pozemkové úpravy jsou hlavně komplexní nástroj pro venkov.

To znamená, že musíme brát zřetel i na produkční stránku krajiny. Zemědělci se musí dostat na pole, zasít, sklidit. To, jakým způsobem se hospodaří v krajině, jestli se jezdí velkými nebo malými traktory, není v naší moci ovlivnit. Pozemkové úpravy jen reagují na celospolečenskou poptávku.

Takže poptávka po pevném asfaltovém povrchu jde od zemědělců? Případně od obcí, pro něž je to příležitost nechat si postavit poměrně drahou asfaltovou cestu, kterou by obtížně financovaly odjinud?

Nemyslím si, že by bylo pro obce stěžejní, že je cesta drahá a zaplatíme ji my. Obcím jde o povrch z toho důvodu, že cestu od nás dostanou do majetku a obce se o ni musí starat. Asfaltová cesta má vyšší životnost a nemá na rozdíl od těch lehčích povrchů tak velké náklady na údržbu.

Čili nejde o to, že do cesty vložíme více peněz, ale o to, že asfalt déle vydrží a lépe se udržuje.

Z peněz na pozemkové úpravy jde ale největší část právě na stavbu cest…

Na to je třeba trochu historického náhledu. Než jsme začali víc zasahovat do ochrany a tvorby krajiny, krajina se především zpřístupňovala, protože vlastníci se potřebovali dostat na svá pole.

I v současné době polní cesty spotřebují největší objem finančních prostředků, ale tento trend se pomalu obrací. Stále více peněz investujeme do vodohospodářských, protierozních a ekologických opatření. Postupně se tento podíl mění ve prospěch krajinotvorných opatření.

Je to právě tím, že pozemkové úpravy měly svůj vývoj. Zpočátku šlo především o narovnání vlastnických vztahů a vrátit vlastníkům možnost užívat pozemky.

Takže teď je cílem podporovat více krajinotvorná opatření?

Ano, a v tomto smyslu představujeme pozemkové úpravy v Koncepci pozemkových úprav pro roky 2021-2025.

Jedním z kroků, abychom zvrátili výdaje ve prospěch krajinotvorných opatření vůči cestám, byla změna zákona, kterou jsme provedli.

Z plánů společných zařízení, které navrhujeme, se stanovují priority následných realizací. Dříve si tyto priority stanovovali zastupitelé obce, kteří často požadovali, abychom ze všeho nejdříve realizovali právě cesty.

Změna v zákoně spočívá v tom, že priority realizace společných zařízení bude nastavovat stát prostřednictvím Státního pozemkového úřadu, který bude více zohledňovat potřeby krajiny.

Státní pozemkový úřad má v pozemkových úpravách docela velký nástroj, jak utvářet podobu venkova. Má i vizi, jaký venkov chceme, jak má vypadat?

To je otázka všech nás obyvatel v České republice. Problémem trochu je, že ochrana životního prostředí a jeho tvorba není celou veřejností vnímána jako priorita. A dokud se k tomuto stavu nedostaneme, budeme pořád narážet na nějaké překážky.

My se s nástrojem pozemkových úprav vždy snažíme ztotožnit se strategiemi vládními, ministerstva zemědělství a životního prostředí.

Projekty nám zpracovávají dodavatelé, kteří jsou autorizovanými inženýry, spolupracujeme s vodaři, krajináři, stavaři, ekology. Jejich vize se v pozemkových úpravách propojují.

Jak jde dohromady to, že pozemkové úpravy řeší venkov, který je dost komplexní, zatímco česká státní správa je sektorální?

Státní správa je, do určité míry, sektorální, a každý resort si hájí své zájmy. Ale náš úřad se nebrání žádné spolupráci, naopak ji vyhledáváme.

Naše vize představujeme v Koncepci pozemkových úprav, a přinášíme je do různých pracovních a meziresortních skupin. Chceme být v obraze, chceme naše vize propojovat s cíli jiných resortů. To je pro krajinu asi nejdůležitější.

Minulá vláda připravila plán na využití hydromeliorací pro zádrž vody v krajině. Máte nějaké příklady toho, kdy se to v rámci pozemkových úprav povedlo?

Jedná se o „Plán opatření proti suchu prostřednictvím pozemkových úprav a adaptací hydromeliorací v horizontu 2030“. Tento plán je opravdu dlouhodobý, takže se ještě dnes nemůžeme chlubit výsledky. Bylo potřeba začít především legislativními kroky. Spojili jsme se s akademickou sférou, abychom získali další data a podklady pro rozhodování.

A abychom si ověřili možnosti pozemkových úprav ve spojení s melioracemi, zahájili jsme několik pilotních projektů.

Kde?

V Pardubickém kraji. Naše první zkušenosti jsou takové, že abychom mohli vůbec pokračovat, je stěžejní identifikace odvodňovacích zařízení.

Co to znamená?

My z velké části nevíme, kde se odvodňovací zařízení přesně nachází. Problémové je určení především umístění podrobného odvodňovacího zařízení.

Při pilotním projektu jsme si ověřili, že současná dostupná dokumentace je nepřesná. Umístění těchto zařízení v terénu je, na rozdíl od dokumentace, často posunuté. Na současnou dokumentaci se nedá úplně spolehnout. Identifikace meliorací není v takovém stavu, abychom na ní mohli ve velkém nebo běžně stavět pozemkové úpravy.

Takže je potřeba znovu podrobně zmapovat, kde se ty „trubky“ nachází?

Ano, zpřesněná identifikace odvodňovacího zařízení by mohla poskytnout podklad pro návrhy pozemkových úprav.

Takže vládní plán je tím vlastně paralyzovaný, chápu to dobře?

Ne, paralyzovaný není. Dělají se nějaké dílčí úkony, my jsme začali aktualizací předpisů. Aktualizovali jsme Metodický návod pro provádění pozemkových úprav. A pokud budou zpřesněné mapové podklady, mohli bychom alespoň v rámci společných zařízení odvodňovací zařízení využít, případně upravit jejich funkci.

Takže pokud v nějakém území budou hydromeliorace dobře zmapované, dají se třeba otevřít a vytvořit na jejich místě mokřad?

To se nedá říct takto obecně.

Nesmíme zapomínat, že odvodňovací zařízení tvoří systém, který má vzájemnou provázanost a také musíme myslet na to, že odvodňovací zařízení je součástí pozemku a je ve vlastnictví majitele pozemku. Naše představa je například taková, že když budeme chtít vytvořit třeba mokřad, a součástí pozemku bude odvodňovací zařízení, můžeme ho využít. Ale to je otázka budoucího vývoje.

Co tedy Státní pozemkový úřad může udělat pro zádrž vody v krajině?

Státní pozemkový úřad se aktivně zapojuje do řešení sucha, ale i dalších problémů krajiny. Realizujeme vodohospodářská opatření s retenční i akumulační funkcí, ekologická a protierozní opatření.

V loňském roce jsme si nechali zpracovat klimatickou studii, která stanovuje předpoklad klimatického vývoje až do roku 2050+. A na tom předpokladu stavíme naše projekty tak, aby opravdu obstály i v době budoucí.

Nová asfaltová cesta mezi poli. Není podél ní žádný strom, žádný příkop. Přesto je u ní cedule, že je to protierozní opatření provedené v rámci pozemkových úprav. Je asfaltová cesta protierozní opatření?

Může jím být, pokud třeba přerušuje nějaký pozemek, který je ve svahu. Ale my se snažíme navrhovat a stavět cesty polyfunkční, aby u nich byla aspoň nějaká doprovodná zeleň.

Ale ve spoustě katastrálních území nám už dnes chybí státní půda, na které bychom mohli opatření budovat. A v některých případech musíme dělat kompromisy tak, abychom pomohli krajině, ať už té produkční nebo té ochranotvorné. A zároveň si musíme vystačit s množstvím půdy, kterou v místě máme k dispozici.

Společná zařízení, mezi něž polní cesty patří, se budují na pozemcích státu nebo obce. Vámi popsaná cesta by mohl být případ toho, kdy dané katastrální území bojovalo právě s nedostatkem státní půdy. Protože pokud tu půdu máme, tak cesty alespoň ozeleňujeme.

A jak funguje asfaltová cesta jako protierozní opatření?

Záleží na konstrukci cesty. Ta se navrhne tak, aby zadržela vodu. Na to je ale potřebovala vidět konkrétní technické řešení.

Mně jde o to, jak to vnímá laik. Ten vidí asfaltovou polní cestu, vidí, že je placena ze státních peněz pozemkovým úřadem a označena jako protierozní opatření.

Připouštím, že v tomto podání může být pro občany matoucí, protože nevidí přípravu a projektování.

Na pozemkové úpravy je nedostatek půdy, přesto minulý rok proběhlo médii, že Státní pozemkový úřad v roce 2020 přispěl do rozpočtu 550 miliony z prodeje státní půdy. Jak je to možné, že se státní půda pořád prodává, když je zoufale potřeba na pozemkové úpravy?

K tomu se nemohu úplně vyjádřit, protože prodej půdy překračuje rámec agendy pozemkových úprav, ale zřejmě šlo o narovnání majetkových vztahů, které na daném místě byly.

Trend je teď takový půdu neprodávat a spíš ji směňovat. A Státní pozemkový úřad má v současné době vytvořenou rezervu státní půdy, kterou už rozprodat nemůže.

Já ale nechci do tohoto tématu moc zasahovat, protože to je téma kolegů ze správy a převodu nemovitostí a vydalo by to minimálně na další článek.

Vy děláte soutěž Žít krajinou, kdy se ukazují fotografie před a po realizaci nějakého opatření. Občas ale fotografie před realizací vypadají lépe, než ty po, zejména pohledu člověka, jemuž záleží na krajině a životním prostředí. Příkladem může být romantická polňačka jdoucí obloukem krajinou, která je nahrazená rovnou asfaltkou. Je v rámci pozemkových úprav kapacita zohledňovat i krajinný ráz? To, jak to v krajině pak vypadá?

Pokud je to možné, tak bereme ohled i na estetiku. Ale někde to neumožňuje reliéf krajiny, někde vlastnické vztahy nebo způsob hospodaření.

Základem je vysměňovat pozemky tak, aby na umístění cesty vznikl prostor, a k tomu je třeba často udělat kompromis. My musíme dbát na to, že cesta slouží ke zpřístupnění pozemků, což je nám ukládá zákon.

Trend je takový, že se lidé chtějí všude dostat s kočárkem, snadno se projet na kole, na kolečkových bruslích. A tenhle socializační prvek je hodně žádaný. A roli hraje i dojezd hasičů, nebo sanitky.

A jako v každé činnosti jsou příklady dobré praxe i té špatné. Bezpochyby se najdou i případy, kdy se realizace nepovedla. Ale my se z toho poučujeme, nechceme chyby opakovat. A řekla bych, že příkladů dobré praxe je více.

Abychom omezili chyby, máme na Státním pozemkovém úřadu zřízeny regionální dokumentační komise, které posuzují plány společných zařízení, abychom si nepředávali chyby do projektových dokumentací. Spolupracují s námi i externí odborníci z oblasti vodního hospodářství.

Jaká pozemková úprava se vám povedla, na jakou jste vy osobně pyšná? Jaký je ten příklad dobré praxe?

Mně osobně se líbí vodohospodářská nádrž s biocentrem a cestami v katastrální území Němčany v Jihomoravském kraji, okrese Vyškov. V tomto případě se podařilo vybudovat propojený komplex opatření, která na sebe navazují a vzájemně se doplňují. V rámci realizace byla vybudována vodní nádrž, polní cesta, protierozní meze, zatravněná údolnice, biocentrum, biokoridory.

Tato realizace získala i nejvyšší ocenění ve 13. ročníku soutěže Žít krajinou.

 

Mgr. Jaroslava Kosejková je ředitelkou Odboru pozemkových

úprav na Státním pozemkovém úřadu. V oboru pozemkových

úprav pracuje 25 let. Zkušenosti s řízením pozemkových úprav

získávala jako referentka pozemkových úprav, později jako

vedoucí Pobočky Litoměřice. Pozici ředitelky Odboru

pozemkových úprav zastává 6 let. Příroda a krajina nenaplňuje

jen její profesní život, ale i život osobní, její vášní je turistika a

toulky českou krajinou. 

 

Zdroj: Státní pozemkový úřad