Hlavní strana
/
Nejvyšší soud: Vlastníci lesa mohou požadovat od státu náhradu újmy

Nejvyšší soud: Vlastníci lesa mohou požadovat od státu náhradu újmy

Zveřejněno: 04.11.2013 | Autor: JUDr. Miloš Tuháček, advokát specializovaný na lesní právo a ochranu přírody

Poté, co se ustálilo rozhodování soudů ve věcech náhrad podle § 11 odst. 3 lesního zákona, začíná být jasněji i ve věci proplácení náhrad vlastníkům lesa, chovných rybníků i zemědělských pozemků dle § 58 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“). Vlastníci lesů zvláštního určení mají nově nárok na náhradu újmy i za omezení hospodaření na pozemcích, které získali do vlastnictví v době, kdy tyto pozemky již byly součástí některého chráněného území.

Od roku 2004 mohou vlastníci či nájemci zemědělské půdy, lesních pozemků nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže žádat o finanční náhradu za ztížení hospodaření v důsledku omezení zohledňující zájmy ochrany přírody (tzv. újma). Újmu na území celé ČR s výjimkou území národních parků a jejich ochranných pásem poskytuje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (dále jen „AOPK“). Finanční náhrada se poskytuje vlastníkovi zemědělské půdy, lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže či nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá. Podmínkou je, že o ni požádá do 31. března roku následujícího po roce, kdy újma vznikla či trvala. Pokud požádají oba souběžně, je vyplacena vlastníkovi. Právními tituly nároku na újmu za vzniklé či trvající omezení vyplývající ze ZOPK jsou omezení v důsledku ochrany zvláště chráněných území soustavy NATURA 2000, zvláště chráněných druhů organismů a památných stromů včetně prováděcích předpisů nebo z rozhodnutí vydaných na jejich základě; dále z omezení plynoucích z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny a dále vyplývající z rozhodnutí, závazného stanoviska nebo souhlasu vydaného podle ZOPK.

Před několika lety státní podnik Lesy ČR zažádal stát o náhradu újmy způsobené omezením těžby dřeva na území Národní přírodní rezervace Velký Špičák nedaleko Třeště na Jihlavsku. Státní podnik Lesy ČR vyčíslil roční ušlý zisk kvůli omezení hospodaření na pozemku na téměř milion korun. Po vleklém sporu Nejvyšší soud Lesům ČR ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 3837/2011 náhradu újmy přiznal, a to přesto, že národní přírodní rezervace byla vyhlášena dříve, než Lesy ČR získaly právo hospodaření k pozemkům na ní ležícím. S touto skutečností se soud vyrovnal takto: „Výjimku z ústavně zaručené nedotknutelnosti vlastnictví nelze totiž vykládat tak, že by se Listinou předvídaný kompenzační prostředek vztahoval jen na ty subjekty, jejichž vlastnictví bude omezeno teprve následně po přijetí této ústavní či zákonné úpravy, a že by z možnosti náhrady byli provždy vyloučeni ti, kdo byli ve výkonu svých vlastnických práv omezeni již před přijetím právní úpravy řešící důsledky společensky odůvodněného zásahu do rozsahu vlastnického práva.“

Výše citovaný názor Nejvyššího soudu tedy pootevřel dveře k úspěšnému vymožení pohledávek k desítkám přerušeným řízením, v nichž se vlastníci lesů domáhali proplacení újmy ve výši mnoha desítek, ne-li stovek milionů korun českých. Přestože další zvrat v posuzování nároků dle § 58 není zcela vyloučen (do hry ještě může vstoupit např. Ústavní soud), lze majitelům lesů, rybníků a zemědělských pozemků dotčených ochranou přírody doporučit domáhat se svých nároků, a to i soudně.

Příloha k článku: Rozsudek Nejvyššího soudu

Odkaz na zdroj: AKKT

V Táboře dne 1. 11. 2013